květen, 2013

Malování vzpomínání

Již je to dlouho, co jsem byla v lese na Barrandově, prošla cestičkami na vyhlídky a pak dolů do Prokopského údolí. Již je to dlouho, co jsem se procházela vzpomínkami svého dětství. Vše tu vyrostlo a trochu se změnilo. Po dlouhé době jsem šla cestou, kde jsme s kamarádkou venčily pejsky, kam jsme chodili se školkou na vycházky a se základkou malovat, kde jsem se učila jezdit na kole a plna obav sjížděla kopeček, kde jsme si hrávali na schovku a kde byl vstup do lesíka s jeho trochu osamělými stromy a tvarovanými kořeny, jež vyčuhují ven a lákají ke stavbě domečků.

Vkročily jsme s kamarádkou do lesíka a zaplavil mě pocit jako bych byla objímána a vítána. Cítila jsem se doma a prováděla kamarádku svými vzpomínkovými příběhy. Vedla jsem jí dál na první vyhlídku. Rostl před ní mohutný dub strážce, na jehož pevné větvi jsem sedávala a probírala s jinou kamarádkou naše niternosti. Strom jsem objala a pohladila. Musím se tam pak zase někdy zastavit a pozdravit. Pokračovaly jsme nahoru a rozhodovaly se, zda tu budeme malovat. Nakonec jsme se rozhodly jít dál, jednak pršelo a nebylo tam suché místo a necítily jsme, že ta scenérie má být namalována.

Vrátily jsme se kousek zpět, pokračovaly pěšinou, kde se v zimě sáňkuje a natrefily na levitující housenku J. Dále kolem chaloupky ukryté v lesíku cestou necestou, přes padlý strom na druhou vyhlídku, která shlížela dolů na Prokopské údolí. Moc mě to místo táhlo, ale nakonec jsme se domluvily tu opět nemalovat. Důvod byl stejný jako u první vyhlídky, nicméně jsem si vyfotila pár pěkných zátiší a ovečku na protější skále.

Změnily jsme směr a došly k rozpadlému statku, kde jsme potkávaly pomalé chodce (hlemýždě). Kamarádka jim pomáhala rychleji přejít přendáním na druhou stranu do bezpečí. Most s kolejemi jsme nechaly za sebou a ocitly se u mýtiny s potůčkem. Stále pršelo, avšak my byly pevně odhodlány malovat. Jen najít vhodné místo. Nakonec jsme objevily to nejvhodnější, kde na nás vůbec nepršelo.

Společnost nám dělali ptáci, symfonii obstaral zurčící potůček. Chopily jsme se pastelů a pustily se do malování. Byla to pohodička.

Předloha

Předloha

Těším se na další malování a možná, že vezmu pastel na milost. Nějak se mi lépe malovalo, než když jsem to zkoušela poprvé.

A zde je výsledek mého snažení:

Malba

Malba

Charitativní akce Justýni pro zvířata, o.s.

Asi 14 dní nazpátek jsem byla oslovena, zda bych nepřispěla svými výrobky na dobrou věc. Souhlasila jsem a věnovala nějaké drobnosti. A už zprávy z proběhlé události:

Dne 4.5.2013 se konala dobročinná akce na podporu opuštěných pejsků a kočiček, kterou uskutečnili občanské sdružení Justýni pro zvářata, o. s. (http://justyni.webnode.cz/) a Azyl opuštěných psů Libeň (http://www.utulek-liben.com/). Dalším uskupením, které se stará o opuštěné pejsky byl Dogpoint (http://www.dog-point.cz/)

Logo akce

Logo akce

Prostor v restauraci Staré kino byl rozlehlý, takže se sem pohodlně vešlo spousta lidí, prodejní krámek a dětský koutek. Krámek nabízel různé věci od šperků po tahadla pro pejsky. V dětském koutku byla houpačka a nafukovali se takové ty dlouhé balonky, z kterých se potom dají tvarovat zvířátka. Také jsem si jedno zkusila vytvarovat.

Program byl bohatý a účast hojná. Zpívala a hrála kapela Stíny noci a DJ RIME ONE. Vzadu nad kapelou bylo promítací plátno a tam po celou dobu akce byly promítáni pejsci a kočičky k adopci. V půl desáté vypuklo vyhlášení tomboly. Bohužel jsem se do té doby zdržet nemohla.

Akci bych hodnotila jako povedenou, velmi pohodovou, příjemnou a hlavně pro dobrou věc. Peníze ze vstupu, prodeje a tomboly, ale i materiální dary, co se tu sešly, budou použity na podporu a péči opuštěných zvířátek.

Jsem ráda, že jsem mohla přispět svými výrobky a předběžně jsem se domluvila s organizátory, jestli budou ještě chtít a potřebovat, že přispěju opět ráda.