PařížPaříž

Co se Vám vybaví při slově Paříž? Mně osobně parky, Ludvík XIV., móda, šneci a žáby J.

Paříž a její bulváry, parky, domy a lidé. Vše zajímavé, krásné a různorodé. Paříž je městem módy, Napoleona a parfémů. Paříž je… krásná. Praha je tak trošku malá Paříž, zdá se mi …

Pro výlet do Paříže jsme se rozhodli s přítelem teprve ten měsíc, kdy jsme letěli. Nakonec byl vybrán termín od 28. 9. do 2.10. Byly to krásné čtyři dny plné procházek, historie, dobrého jídla a odpočinku.

1. den

První den přilétáme do Paříže na letiště Charlese de Gaulle a odtud vlakem RER do centra porozhlédnout se po Paříži. Navštívili jsme Fontánu Neviňátek. Byla překrásná, zdobena reliéfy soch. Druhá fontána, co jsme zhlédli, byla Palmová fontána (Fontaine du Palmier). Ta byla vzhledem k symbolice pro mne mnohem zajímavější. Na fontáně jsou rozestavěny ve světových stranách čtyři ženy. Jejich věk odpovídá fázím Měsíce (dívka, žena, stařena a pak tzv. Lilith – temná fáze). Pod nimi střeží tajemství čtyři sfingy.

O kousek dál stojí věž svatého Jakuba, kde začínají svatojakubští poutníci svou cestu. Následovalo Center Pompidour, kde se nachází Stravinskiho fontána, dům postavený naruby, který je uměleckou galerií a vyhlídkou. Co mne však zaujalo bylo nedaleko. Jednalo se o masáže přímo na ulici, které nabízeli maséři za dýško. Netroufla jsem si masáž absolvovat, přestože příležitostí bylo po Paříži ještě pár. Posléze jsme zamířili k nejstaršímu domu v Paříži – Dům Nicolase Flamela. Postava Nicolase Flamela se objevuje v šestidílné sáze od Michaela Scotta počínaje knihou s názvem Alchymista J.

Trošku bloudíme a narážíme na krámky s korálky J. Bohužel už je šest a zavírají. Opravdu jsem nečekala, že tam ve velké Paříži potkám něco takového. Během pobytu jsme našli ještě jeden na Montmartru a pak nějaké obchody, kde prodávali bižuterii.

Na konci dne procházíme ulicí Montorgueil, kde jsou sýrárny, masny, rybárny a další. Člověk si zde připadá jako na trhu a je tu krásně. Spousta lidí, vůní a výrobků…jen se posadit a všechno to vnímat.

Příjíždíme do hotelu Formule FI. Vybrali jsme si malý hotel, spíš takovou ubytovničku na přespání. Na pokoji jen manželská postel, nějaké věšáky, stolek, židle, umyvadlo a ručníky. WC a koupelna jsou mimo pokoj.

2. den

Zjišťujeme, že snídaně je pouze sladká. To znamená žádný sýr, žádná šunka. Ochutnávám tak marmelády, které jsou výtečné, pečivo je čerstvé, čaj dobrý a pomerančový džus taktéž.

Dnes máme nabitý den. Začínáme na Montmartru. Jen co vycházíme z metra, tak se ocitáme uprostřed blešího trhu. Plachty rozložené a staré věci poskládané. Rychle proklouzneme a míříme k Sacré-Coeur. Je to nádherný bílý kostel. Neváhám a po prohlídce si na chvíli sedáme uvnitř. Vnímáme klid a krásu toho místa.

Poté, co vyjdeme ven, pokračujeme dál do Montmartru, kde vysedávají umělci a loví turisty. Pořizuji si kabelku s černou kočkou (zapomněla jsem si kabelku doma a připadám si bez ní skoro jak nahá) a hned je víc vidět, že nejsme místní. Jsme lapeni umělci a brzy nato si odnášíme vystřižené podobenky. Cestou dál vidíme artistu se skleněnou koulí, která jakoby visela ve vzduchu – neuvěřitelná iluze.

V obchůdku se suvenýry kupujeme krajinky pro rodiče a pokračujeme k soše muže, jenž prochází zdí. Zpovzdálí sledujeme, protože je u něj skupinka Čechů s průvodkyní. Posloucháme nejprve nenápadně výklad a pak se u sochy muže fotíme. Smějeme se plastice zadku, který je umístěn na zdi nějakým vtipálkem J.

Scházíme dolů směrem k metru a cestou se zastavíme u modré zdi, kde je nápis „Miluji Tě“ vyveden ve všech světových jazycích. Nakonec se vynoříme u Moulin Rouge. Na oběd vcházíme do bistra Deux Moulins, kde byla zfilmována Amélie z Montmartu. Obsluha je perfektní, objednáváme si ratatouille s kuřecím stehnem a vepřové medailónky s bramborovou kaší. K pití si dáváme víno a zároveň dostáváme karafu vody k jídlu.

Po výborném obědě jedeme metrem k Vítěznému oblouku, kde plane věčný oheň na památku padlých ve světové válce. Je to mimořádná stavba, v dálce je vidět La Défense s vlastním moderně pojatým vítězným obloukem. Sestupujeme Champs-Élysées, které je lemováno spoustou obchodů. Na chvíli si v parku u Champs-Élysées sedáme a já nacházím dokonalý kaštan, který si povezu domů.

Přecházíme most Alexandra III. k Eiffelově věži, kam vylézáme až nahoru. Slunce mezitím už hladí Paříž svými prsty. Scházíme dolů přes zahrady Trocadero směrem k metru.

3. den

Třetí den mě můj soukromý průvodce J vede do zahrad Marka Pola, kde je Fontána Objevitelů zobrazená zeměkoulí, kterou nesou čtyři ženy představující čtyři kontinenty. Dále dominují fontáně mořští koně (kůň s ploutvemi místo nohou) a želvy. Je tu příjemně, nicméně pokračujeme do Lucemburských zahrad.

Lucemburské zahrady jsou nacpané k prasknutí. Je tu snad celá Paříž a turisti k tomu :-) . Děti si tu hrají na prolejzačkách nebo jezdí na ponících; cvičí se tu tai-či, pouští lodičky, nebo jen tak posedává a odpočívá. Neodolali jsme, sedli si a jen tak relaxovali; pak si koupili ve stánku obložené bagety a po drobkách krmili žebrající vrabce.

Dnešní den jsme nezakončili v zahradách, ale vydali jsme se k Sorbonně, Pantheonu, prošli jsme ulicí, kde bydlel Ernest Hemingway a James Joyce. Vyhledali jsme nejstarší strom, který je už podepřen betonovými bloky.

Prošli jsme celý ostrov Cité včetně Notre Dame a skončili v palačinkárně na dobré kávě a palačince. Na závěr jsme doputovali ke kostelu Saint Sulpice, který mě dostal. Žádní turisti, uvnitř klid a nádhera. Hned jsem si ho zamilovala a poseděla, vnímala. Vřele doporučuji.

4. den

Nejnáročnější den začal návštěvou Louvru. Frontu jsme stát naštěstí nemuseli. Nohy toho byly ušetřeny, ale….nakonec jsme v muzeu strávili čtyři hodiny.

Prolezli jsme celý Egypt a viděli mumii, sarkofágy; část řeckého sochařského umění, hlavně sochu Venuše Milské a pak hurá k Té dámě…ano, viděli jsme Da Vinciho Monu Lisu. Tam bylo narváno, lidi po sobě šlapali a nebrali vůbec ohledy, každý chtěl být vyfocen nebo si ji vyfotit. Ona jakoby se nám tam posmívala, co všichni tak blázníme.

Když jsme se od ní vymanili, tak jsme ještě hledali Chamurapiho zákoník a pak rychle ven na vzduch. Byla jsem ráda, že jsme se vzdálili ven na svobodu. Čerpali jsme síly v Tuilerijských zahradách, kde jsme se i pak naobědvali (bageta a quiche). Následoval Napoleonův sloup, Opera Garnier a pasáže. První pasáž byla plná hraček, ty další voněly po starých knihách. Byli to takové ostrůvky klidu v rušné Paříži.

Stihli jsme ještě zajít do královských zahrad a vyjít u zlaté Johanky z Arku a Rue de Rivoli ;-) Poslední zastávkou čtvrtého den bylo steampunkové metro na motivy Julese Verna.

5. den

Snídáme a odlétáme.

A celkově?

Přítel to moc krásně naplánoval a dbal na časový harmonogram abychom to všechno krásně stihli. Byla to nádherná dovolená a v Paříži určitě nejsem naposled, protože je tu spousta dalších krásných míst. Jen by to chtělo víc času a zkusit si tam i žít.

Festival alternativniho designu v Domě čteníFestival alternativniho designu v Domě čtení

Dne 15.8. 2012 byl v Domě čtení (ulice Ruská 192) 2. ročník Festivalu alternativního designu. Kurátor akce byl šperkař a výtvarník Hanuš Lamr.

Na Festivalu jste si mohli poslechnout autorské čtení básnické skupiny Fantasia za doprovodu performerky Dariny Alster. Další autorské čtení měla Marie Šťastná, která na konci večera uvedla módní přehlídku modelů a čelenek vlastní výroby s tématikou literatury.

Celý den bylo opravdu krásné počasí. Dorazila jsem na 12 hodinu a v klidu si připravila stoleček. Bylo takové vedro, že jsem musela prchat do stínu a nechávat stolek lehce opuštěn jen pod očním dohledem.

Mimo mých šperků zde prodávali a vystavovali i jiní prodejci: Hanuš Lamr, Shino (japonská umělkyně), Soap – Helena Heinz, Veronika Hilská, Marie Šťastná, Koncept Mu, Andrea Borčányiová, Goldie a Frost, Gerda. Všichni měli opravdu nádherné šperky a kousky.

Musím i ocenit a podotknout, že festival byl velmi příjemný a útulný, zda se to dá tak napsat. Občerstvení bylo zajištěno, takže si člověk připadal jak na milé návštěvě u kamaráda/ky.

Návštěvníci chodili ve vlnách a byli různorodí jak věkově, tak stylově. Řekla bych, že každý si na této akci vybral.

Ve čtyři hodiny začala performance show básnické skupiny Fantasia. Nikdy jsem na žádné básnické performance show nebyla. Možná jsem trošičku i něco očekávala a nebo jsem to zcela nepochopila. Rozhodně to bylo velmi zajímavé, ale na můj vkus taková drsná poezie. O to byl daleko větší balzám pro mou duši čtení Marie Šťastné. Její poezie byla jemná, smutná a plná tajemství.

Po autorských čteních jsem šla ještě chviličku prodávat a…

navštívila mne jedna dáma, která si ode mne již koupila větší šité šperky. Paní se líbil náhrdelník “Dlouhé čekání”, který je z jaspisu a obšit korálky v barvách kamene. Náhrdelník si zkouší a říká, že se jí líbí, a že by ho chtěla. Přiobjednává si naušnice a prstýnek. Mám opravdovou radost. Objednávku si zapíšu a domlouvám se, že to nechám u Marie v obchůdku. Paní souhlasí.

Zákazník odchází a hlásí se organizátor, že za chvilku bude módní přehlídka. Moc se těším, protože budu účastna a poprvé v životě si vyzkouším býti modelkou.

Jdeme se převléci do prvních modelů. Nasadíme knižní čelenky. Mám černý průsvitný top a černou sukni s magickým nápisem Představ si… Na hlavě čelenku s knihou Perlový náhrdelník.

Hudba začíná, první modelka nastupuje a já trošku netrpělivě scházím ze schodů. Teď jsem na řadě.

Hudba zní, já vstupuji na “pódium” a nedá se to popsat. Je to nádherný pocit, ani se nebojím, nestydím se. Jdu houpavou chůzí, kroutím boky a zastavuji před fotoaparáty s úsměvem na rtech, užívám si to. Výstup končí, ve dveřích je další modelka…

Utíkám po schodech do naší převlékárny mezi regály knih. Čas se zrychluje, rychle se převléci za chvíli jsem zase na řadě. Tentokrát mám čelenku od Gerdy zeleno-fialovou, smaragdovou sukni a černozelené tričko.

Stejná trasa, stejné pohyby, úsměvy, pohoda, krása, přítomnost, čas je pomalejší a okamžik oblažující.

Nastupujeme všechny na společné foto a pak se zase rychle převléci.

Moc díky Marii, že jsem si mohla vyzkoušet býti modelkou.

Ještě chvilku se snažím prodávat a prodají se jednoduché puzetky. Mám vždycky radost, když se něco prodá. Těžko se to popisuje, ale dalo by se to přirovnat k radosti, když se něco na poprvé povede nebo klapne. Prostě ten pocit, že druhému se ten šperk líbí natolik, že si ho koupí, že ocení teninvestovaný čas do výroby. To je přeci povznášející pocit.

Návštěvníci dost prořídli a pozvolna si balím věci. Nahoře hraje DJ a nálada je příjemná. Loučím se s těmi, kteří nepokračují a jednou domů. My, kteří pokračujeme míříme nahoru za DJem. Hudba je naprosto dokonale zvolená podtrhující náladu. Tančíme, povídáme si, klábosíme.

Je deset hodin. Je po všem. S holkama ještě míříme do vršovického Café v Lese. Dávám si pivko a je mi naprosto báječně po báječném dni :-)