Listopadové listyListopadové listy

Stromy shazují svůj roční šat a očišťují se tak od nánosů společnosti. Vztahují své ruce k nebesům a pod nimi se rozprostírá koberec hrající všemi barvami – červený, hnědý, žlutý a místy ještě zelený, sem tam doplněn o žalud nebo kaštan.

Příležitost zajít si do lesa, do

lůna přírody, jsem měla až v polovině listopadu. Byla to krásná procházka, stromy hrdě stály a tiše volaly. Neodolala jsem a nedalo mi to, abych si neobjala strom s láskou. Takovou vroucí náruč a pocit bezpečí jsem dlouho nezažila. Byla bych tam vydržela věčnost, jak příjemné to bylo. Stromy jsou prostě nádherné živé bytosti, které všechno přijímají, jsou spojeny se Zemí a hlásí se i k Nebesům. Moc se mi líbí přirovnání z knihy „Symbolismus lidského těla“ od Annick de Souzenelle, že strom je tzv. zelený člověk ve smyslu a souvislosti jako „…toho, kdo plně dokončil sled svých zrodů a smrtí, aby se narodil v dimenzi božství.“ Annick ve své knize uvádí i souvislost mezi krví a chlorofylem mezi červeným a zeleným člověkem: „Zde se o něm zmiňuji jen k dokreslení skutečnosti onoho lidského Stromu, který je obráceným protipólem stromů našich lesů. Tyto zelené stromy dodávají kyslík stromu plic a od něj dostávají na oplátku kysličník uhličitý, který zas naopak přináší kyslík do alchymie chlorofylu (chloros – zelený). Uvědomíme-li si známou úlohu kyslíku v krvi, musíme tu konstatovat tak podivuhodné partnerství chlorofylu a krve, že můžeme mluvit o vzájemné komplementaritě zeleného stromu se „stromem červeným“ či „zeleného člověka“ s „člověkem červeným“. Rozhodně pokud se zajímáte o symboliku, lidské tělo a tak trochu výklad mytologie, tak kniha je velmi zajímavé počtení a mohu vřele doporučit.

A co se událo v měsíci padajícího listí?

Proběhly krajkářské trhy, křest dvou knih od Jana Bílého a viděla jsem dvě perfektní komedie v rámci Festivalu francouzského filmu.

Krajkářky se velmi povedly oproti loňskému roku. Skladba prodejců mi přišla trochu jiná – loni se zde prodávalo mnohem více materiálu. Díky své účasti jako prodejce jsem zhlédla krajkářky v rychlosti a nakoupila jsem si krásné mačkané korálky, z kterých určitě něco zase pěkného vytvořím pro potěchu oka i duše.

Účast byla velmi hojná a zákazníci různorodí. V pátek přicházeli obhlížet terén, vyzvídat kde co je a tak; v sobotu se více nakupovalo.

Většina, co se u mne zastavila, si chtěla udělat radost a tak si kupovali malilinkaté andílky (brzy přibudou na web) a magnetky Pamafixany. Prodaly se i jedny náušnice, u kterých mi byl inspirací západ slunce, a to slečně, která kousek dál prodávala nádherné plstěné klobouky. Doufám, že si jednou některý pořídím, byly vskutku neotřelé.

Dále se mi prodal šperk jménem Mandala. Paní si ho vyhlédla a chodila okukovat. Ke konci trhů se zastavil manžel té paní a zakoupil šperk jako dárek k Vánocům.

Bylo mi milou radostí, když se za mnou stavily dvě kamarádky – Jana a Iva. Bylo to moc fajn je vidět a poklábosit. Nakonec mi Iva předala svůj oblíbený kámen, jestli bych z něj nevytvořila šperk. Při pohledu na ten kamínek mne napadl hnedka list, otázkou byl jen jak to hezky obšít, aby kamínek vyniknul a zároveň tolik nebouchal do očí. Zvolila jsem barvy, které jsem našla na kameni a doplnila o pár dalších. Výsledek je zde:

List

List

Při předání se náhrdelník moc líbil. Je mi vždycky potěšením tvořit pro někoho na zakázku, je to vždycky výzva a mám pak i pocit, že mne to posouvá dál v tvorbě. Někdy se také zrodí z vymýšlení postupu i další šperky, které mne napadnou v procesu tvorby.

Dalším zajímavým listopadovým zážitkem byl křest dvou knížek od Jana Bílého, který se odehrával v divadle Kampa.

Při vstupu jsem zaplatila za slosovatelnou vstupenku. Hlavní cenou byla konstelace pohádek a mýtů, druhou byl seminář v Maitree a třetí byly ony dvě knihy.

Raději jsem nelenila, rychle si vybrala místo a šla koupit knížku s názvem „Co se stalo s Popelkou po svatbě“ – knihu jsem zatím ještě nečetla, ale těším se na ní. S úlovkem jsem si šla sednout a byla zvědavá, jak to bude večer probíhat.

V podstatě jsem nic neočekávala a večer byl naprosto perfektní. Měli jsme možnost pozorovat jednu globální konstelaci a pak jednu pohádkovou. Poslouchali jsme hudbu na didgeridoo od Josefa Šponiara, což chytalo za srdce a musela jsem si pak pořídit jedno CD J V závěru večera se křtilo a volně bavilo.
Jeden element nás provázel celým večerem – voda. Ať už byla v globální konstelaci, která jakoby to dění uvolnila, nebo jako živá a mrtvá voda v pohádkové konstelaci.

Co se vlastně za onou vodou skrývá? Je to prapůvodní živel, ze kterého vznikl život, může být spojen s archetypem dítěte nebo panny, jak jsem pochopila v knize „Věda o mytologii“ od Karla Kerényia a Carla Gustava Junga.

Za vodou se ovšem mohou skrývat také emoce a city, nebo obrazná potopa a očista vnitřních krajin. V pohádkové konstelaci jsem vodu vnímala jako vnitřního muže a vnitřní ženu jako prapůvodní archetypy.

Osobně mi přijde téma vody poslední dobou aktuální – být v proudu, jít proti proudu, splývat, odpuštění, city, emoce.

Ráda bych ještě zmínila návštěvu Festivalu francouzského filmu, kde jsme s přítelem zhlédli dvě brilantní komedie. První se jmenuje v překladu „Oui, šéfe“ a druhá s názvem „Hašišbába“.

Když ty dvě porovnám, tak „Oui, šéfe“ je klasická, jemná komedie z prostředí vysoké kuchařiny. Klidně bych ji doporučila jako rodinnou komedii. Hašišbába se motivem trochu podobá filmu Bílá vdova, akorát je trochu drsnější. Hašišbába se prostě ničeho nebojí a servítky si rozhodně nebere. Prozrazovat více nebudu, protože to opravdu stojí za zhlédnutí J U tohoto filmu jsem se smála od začátku až do konce.

List

List