Zamyšlení před koncem rokuZamyšlení před koncem roku

Co tento rok dal a co vzal? Řekla bych, že v tomto roce se toho spoustu změnilo, nepočítaje proklamovaný konec světa připadající na 21.12, a spoustu toho ještě máme před sebou v příštím roce.

Tento rok byl pro mne osobně velmi zajímavý a zásadní, dala jsem výpověď v jisté práci, užila si svou nezaměstnanost, a nastoupila do nové práce. Člověk by řekl že život vzal i dal a plyne si dál a není třeba si nač stěžovat. Však já si ani nestěžuji…

Život je vpravdě krásný i když na něj nadáváme, děje se “bezpráví”, ale proč? protože to dovolujeme, protože si to dovolujeme, aby se to všechno dělo. Nic by se přeci nedělo, kdybychom to nechtěli. To stejné je s naší vládou a ekonomikou, kvalitou zboží a vůbec. Nic jiného si nezasloužíme, evidentně to tak chceme, je to pouhým odrazem toho jak si sami sebe vážíme.

Bojíme se změny, každé změny, ale proč nezačít ten příští rok jinak, proč nezačít příští den jinak. Ten je mnohem blíže a o to víc se člověk bojí udělat nějakou změnu. Bojí se vyjít ze své klece, ze své pevnosti bezpečí a okusit život. Ano, i já se bojím těch změn, co bude, co by mělo být a tak… ale proč? protože je to ve mě zakořeněné, protože tak učí společnost (tím nechci házet vinu na nikoho, prostě to tak je a buďme vděčni za to, jinak by nemohla přijít žádná změna) a změna musí vyjít z nitra, z našeho rozhodnutí, aby se udála. Můžeme dál žít jak žijeme naše životy, sem tam se podívat z okna na tu “duhu” nebo to můžeme nazvat i jinak a snít si svůj sen a to je pohodlné. Nic nás to nestojí, žádné úsilí a ještě při tom vypadáme a působíme jako oběť, no není to ideální?

Co takhle vzít život do svých rukou a snažit se žít, ne vlastně snažit se ne, ale prostě žít….a život je jednoduchý a může být šťastný a jak? prostými činy, vždyť nikdo nevyhledává složitosti, každý chce být šťastný a štěstí se skrývá v maličkostech prostého života – mít rád a být milován,  být svobodný, být v přítomnosti.

Být v přítomnosti – toto téma je hodně aktuální mi přijde. Co to vlastně je? Specifikovat se to určitě nedá, pro mne to je vnímat co dělám, být tady v realitě a při činnosti kterou dělám, být přímo u ní. Pro mne je to velmi těžké, ale nevzdávám se. Řekla bych, že se mi to daří akorát když korálkuji, nevnímám svět, vnímám jak beru korálky a šiju , něco se tvoří pod mýma rukama a ten zbytek je mi ukradený – jsem zcela ponořena do své činnosti, do přítomnosti a tak by to mělo být. Každý by měl dělat, to co dělá rád, proč se trápit někde, kde člověka nesmyslně buzerujou? proč být ve zlaté kleci, pokyvovat, neustále se přizpůsobovat a nesmět se rozlétnout, nechat duši vzlétnout? trápit se, být rozdvojený a kvůli čemu? kvůli pár žluťáskům, které stejně člověk utratí za honbou čehosi a stejnak mu to nic nepřinese…lepší jít do přírody a naslouchat jejímu hlasu – stromům, květinám kamenům.

proč jsme takoví, proč si stále škodíme a přemýšlíme o nesmyslech? bez toho bychom se vlastně hodně nudili a nevěděli bychom co máme dělat, to bude asi ten pravý důvod. Přeci jen si představte jak by život vypadal, kdyby každý dělal, co ho baví a kdyby člověk něco potřeboval, tak by to vyměnil za něco co vytvořil, bylo by to krásné, každý by byl spokojený a nebyl by hlad, nebyla by žízeň, nebyla by nespokojenost a tím pádem, nemoci a války.

jen jsem chtěla napsat, proč to nezměnit, proč nezačít u sebe, ono je to v zásadě jednoduché a i jednotlivec může změnit svět… možná jsem naivní, ale mám víru v dobré lidi…

Krásný rok PF 2013!